Martin Luther se narodil 10. listopadu 1483 v sasko-anhaltském Eislebenu v hornické rodině. Roku 1501 začal studovat na univerzitě v Erfurtu. Poté co se stal mistrem svobodných umění (1505), zahájil studium práv. Téhož roku jej na cestě z Erfurtu do Mansfeldu zastihla velká bouře, kdy jej téměř zasáhl blesk. Luther ve smrtelné hrůze dal svaté Anně slib, že pokud ho zachrání, stane se mnichem. Svůj slib splnil a vstoupil do řádu augustiniánů. Důsledně dodržoval pravidla řeholního života, modlil se a postil, ale jeho svědomí bylo stále neklidné, neboť si byl vědom své hříšnosti a toho, že konáním dobrých skutků nemůže svůj hřích odčinit. Bál se Božího soudu. Roku 1507 byl vysvěcen na kněze a o rok nato začal na univerzitě ve Wittenbergu přednášet o Bibli, vykládat Starý a Nový zákon.
O několik let později prožil vysvobození ze svého duchovního trápení. Když ve své věžní komnatě studoval List Římanům, dospěl k poznání, že člověk se nestává před Bohem spravedlivým na základě vlastních zásluh, ale tím, že mu Bůh ze své milosti daruje Kristovu spravedlnost a člověk tento dar přijme vírou. O tento objev se Luther sdělil se svými žáky v letech 1515–1516 v rámci svých přednášek o Listu Římanům. Roku 1517 vyprovokovalo skandální kramaření s odpustky Luthera k sepsání 95 tezí. Jejich zveřejnění se považuje za počátek reformace, hnutí obnovy tehdejší církve. V nejbližších letech po zveřejnění tezí Luther zformuloval myšlenky, které se staly základními doktrínami protestantismu. Roku 1519 se při lipské disputaci zastal Jana Husa a prohlásil, že koncily se mohou mýlit a že se v minulosti mýlily. Jediným neomylným vodítkem je pro křesťana Bible. Církev je podle Luthera společenstvím věřících, kde se náležitě káže evangelium a vysluhují svátosti. Znamením církve není podřízenost papeži. Ta má duchovní charakter. Patří do ní ti, kdo věří v Krista a žijí podle jeho vůle. Ti, kdo věří jen naoko, do ní nepatří, i když jsou formálními členy viditelné církve. Ve stejné době Luther vyzdvihl roli laiků, kteří mají budovat církev, jestliže duchovní tuto službu zanedbávali. Učil, že dělení věřících na duchovní a laiky je nebiblické: všichni jsou duchovní, protože byli pokřtěni. Na druhé straně ne všichni vykonávají úřad veřejného zvěstování Slova Božího a vysluhování svátostí. Ze svátostí Luther ponechal pouze křest a Večeři Páně; ohledně Večeře Páně prudce brojil proti jejímu pojetí jako oběti opakovaně přinášené Bohu – takové pojetí pokládal za modlářství, neboť umenšovalo jedinečnost Kristovy oběti na kříži. Velký myšlenkový i společenský kvas, který teze vyvolaly, donutil římskou kurii zabývat se dosud neznámým německým mnichem.
Roku 1520 vydal papež bulu Exsurge Domine (Povstaň, Pane), v níž rozkázal pálit Lutherovy knihy a jejich autora zatknout a dopravit do Říma, pokud své bludy neodvolá. Martin Luther bulu za branami Wittenbergu spálil, čímž veřejně odmítl autoritu papeže. Následně byl papežem exkomunikován, tedy vyloučen z církve. Roku 1521 byl pozván císařem Karlem V. na sněm do Wormsu. Před zástupci celé říše byl vyzván, aby se zřekl svého učení. Na tuto výzvu odpověděl památnými slovy: „Já nemohu věřit ani papeži ani koncilům, protože je zřejmé, že jedni i druzí upadali do omylů a sami sobě si navzájem protiřečí. A proto, jestliže mě svědectvími Písma svatého anebo jasnými rozumnými důvody nepřesvědčí a nevysvobodí mé svědomí, které je zajatcem Božího slova, já nic odvolat nemohu a nechci, protože jednat proti svědomí není ani bezpečné ani prospěšné. Bůh mi dopomoz! Amen.“ Císař umožnil Martinovi Lutherovi bezpečný odchod z Wormsu s tím, že se hned po odchodu stane psancem a kdokoli jej bude moci beztrestně zabít. Saský kurfiřt Bedřich Moudrý proto ve snaze zajistit Lutherovo bezpečí jej nechal naoko unést na hrad Wartburg, kde reformátor žil inkognito a vystupoval jako rytíř Jiří. Na hradě přeložil z řečtiny do němčiny Nový zákon, který vyšel tiskem roku 1522.
Téhož roku Luther opustil hradní azyl a vrátil se do Wittenbergu, kde se jal konsolidovat život rodící se reformační církve: začalo se kázat v němčině, u Večeře Páně byl laikům podáván i kalich, z textů mše byly odstraněny nebiblické prvky, kázání měla poučný a biblický obsah. Luther také cestoval kázat do jiných farností. Roku 1524 vypukla selská válka. Podnítili ji radikální stoupenci reformace, od nichž se však Luther ostře distancoval.
Dne 13. června 1525 se Martin Luther oženil s uprchlou řeholnicí, o šestnáct let mladší Kateřinou von Bora. Měli spolu šest dětí a svým vztahem vytvořili vzorec pro evangelická manželství.
Roku 1529 vyšel Lutherův Menší katechismus a Větší katechismus, roku 1534 pak jeho překlad celé Bible do němčiny. V posledních letech jeho života byla reformátorova činnost omezena zhoršeným zdravotním stavem. Již Šmalkaldské články koncipoval Luther roku 1537 těžce nemocen a psal je na způsob své teologické závěti. Z této choroby se však zotavil a pokračoval ve své práci profesora, faráře, spisovatele.
Doktor Martin Luther zemřel 18. února 1546 v rodném Eislebenu a byl pohřben v zámeckém kostele ve Wittenbergu.
Lutherova základní reformační díla:
O dobrých skutcích
Křesťanské šlechtě národa německého
Babylonské zajetí
O svobodě křesťanské